Východní stěna Gerlachu
Jakou variantu jsme zvolili?
Náš původní plán byl vyrazit Martinkou, která vede z Polského hřebene (klasifikováno III podle UIAA). Poté jsme zvažovali variantu nástupu Gipsyho feratou a dále Tatarkovou cestou (klasifikace II-III). Nakonec však došlo na úplně jinou variantu. Tedy Stanislawského cestu ľavou časťou (IV).
Výstup na vrchol
Celá akce začíná v Tatranské Lomnici, kde se scházíme. Kristýna, Petr, Ivan a já. Z Lomnice vyrážíme vlakem do Tatranské Polianky a po zelené značce míříme směrem ke Gerlachu. První zastávku děláme na Sliezkém, kde chvíli odpočíváme a dáváme si na posilněnou skvělého Zlatého Bažanta. Poté pokračujeme kolem Velického vodopádu dál až k Dlhému plesu, kde scházíme ze značené stezky a vydáváme se Tatarkovou próbou k nástupu na Gerlachovský štít. Po zdolání prvního strmého úseku, tedy skoro pod začátkem Gipsyho Feraty rozděláváme bivak. Ten spočívá v tom najít si ten nejrovnější kámen. Večír nebylo počasí úplně ideální, zhruba hodinku mrholilo a byla hustá mlha, nakonec jsme to však do rána přečkali relativně v pohodě.
Druhý den balíme kolem půl šesté, a za hodinku vyrážíme na cestu. Za zhruba 10 min stojíme pod Gipsyho feratou. Překonáváme tento první těžší úsek, kdy se poprvé pro jistotu jistíme lanem. Následuje lehčí část v podobě chodeckého terénu, po kterém se dostaneme až na nástup Stanislawského cesty. Zde začíná ta pravá horolezecká cesta a čas na nazutí lezeček. Samotné lezení není zase tolik technicky náročné. Na druhou stranu tam pár těžších a nepříjemných úseků bylo, zvláště pro prvolezce. I tak bych řekl, že cesta je náročnější spíše fyzicky, než technicky. Co však bylo složité, byla orientace, kudy cesta vlastně vede. Terén je všude hodně podobný a tak vybrat správný směr není úplně jednoduché. Navíc se tyto skály hodně drolí a rozpadají, takže člověk musí být pořád ve střehu před padajícími kameny, kam vkládá friendy, kde dělá štand a před volnými kameny za které se chytá. Přes to všechno jsme však zdolali vrchol někdy kolem poledne.
Sestup
Pro sestup jsme zvažovali dvě cesty. Tou první, lehčí, byl sestup Batizovskou próbou do Batizovské doliny, kterou se běžně z Gerlachu sestupuje. Ale proto, že se nám na vrchol nechtělo tahat s věcmi na bivak a nechali jsme je schované pod nástupem do stěny, museli jsme zvolit jinou trasu. Z Gerlachu tedy odcházíme směrem na sever po hřebeni, po Martince do Tetmajerova sedla. I po tomto kousku musíme konstatovat, že je dobře, že jsme nezvolili výstup po Martince, protože by to bylo opravdu hodně zdlouhavé.
V sedle zvažujeme ještě výstup na Zadný Gerlach, ale byl to spíš takový vtípek, než aby se nám opravdu chtělo. Pro byl pouze Ivan. Odbočujeme na Tatarkovu próbu a sestupujeme směrem do Velické doliny. Tento úsek je celkem nenáročný, až na jeden nepříjemný úsek, který byl hodně mokrý a strmý. Nejtěžší však nejspíš bylo trefit začátek Gipsyho feraty. To se nám po chvíli váhání povedlo a tak jsme ji celou na dvě délky slanili. Odtud už pokračujeme po stejné trase jako na horu. Tudíž, sestup k Dlhému plesu a po značené stezce na Sliezký dom, kde jsme si dali opět pár piv a poté za tmy sešli do Tatranské Polianky na vlak.
Tomáš Lewis Levý