Štěpánský Bořeň
Ve druhém svátku vánočním, v pondělí 26. prosince 2022 na Štěpána se konalo za účasti lezců a lezkyň ze spřátelených oddílů z Děčína, Ústí nad Labem, Bíliny a Chomutova tradiční setkání na Bořni.
Plán výstupů bývá, většinou z důvodu prověření stavu tělesné kondice a dodržení tradice, obdobný.
Po mírném občerstvení u chaty z vlastních zásob, neboť chata tak nějak funguje v omezeném režimu...se malé skupinky lezců vydaly za svými výstupy, někdo na Jih, jiný do nitra hory k Varhanům.
Počasí nebylo příliš příjemné, všude vlhko..., předpověď byla deštivá... Těsně nad chatou, nad horní úrovní mlžného oparu z řeky Běly byl již cítit silný závan čerstvého vzduchu. Svěží vzduch se protáhl nad suťoviskem a rychle roztrhal poslední zbytky mlhy v okolí hory. ... Po odbočení z turistické stezky, v přímém směru vzhůru jsem se vydal k Řehořovu komínu pod Baštou... Nedbal jsem varování, že komín je mokrý a plný zbytků po úspěšném zahnízdění krkavce.... Věřil jsem, že bude možné cestu přelézt a ani nebude třeba zajištění..., pouze lano pro sestup slaněním...
Navěsil jsem si na sebe vše potřebné a vydal se z nástupu komína... , přístup jsem trochu prostříhal od náletových dřevin. Až nyní jsem shledal, že komín je opravdu z pravé strany celý mokrý, zelený od lišejníků a špinavý. Vklíněný balvan v dolní části komína obsahoval na sobě čehosi nepříjemného... no to asi nedám... Rozmýšlel jsem co dál... vrátit se a vynechat tradiční cestu? Vzpomněl jsem si na pozvánku z oddílových webových stránek a přivolával k sobě v duchu kolegy z oddílu, kteří měli v plánu také dorazit... Za malou chvilku jsem opravdu zaslechl dole v suťovisku nějaké hlasy... a už jsem viděl Ivana s Petrem, jak se hrnou ke komínu... Radostně jsem je pozdravil, na nic už nečekal a vydal se rychle soukat do vlhkého komína... než jsem se dosápal k nejtěžšímu místu, kde jsem založil maličkého frendíka, už mne Ivan pečlivě jistil a poslední krok ke štandu, již byl pro mne bezpečný, i když stejně mokrý a slizký. V průrvě Bašty jsem omotal velkou smyčkou balvan a Ivan mohl i s Petrem dolézt... Vrcholu nad hřebenem Bašty dosáhl krátkou stěnkou a zatravněným poloskalním svahem již Ivan a nahoře jsme si pořídili společné foto... Slanění z Bašty i z Řehořova komína bylo již za odměnu.
Další výstup byl "Náhorkou" na Berholdův prst, každý rok si tuto cestu vychutnávám, vzdušné lezení po krásných velkých chytech a vrcholový převísek je opravdu za odměnu, zvlášť na tom správném konci lana, neboť Ivan se ujal vedení.
Zbývalo následně vystoupat prudký suťový svah k přístupovce na Skautskou věž. Poslední špičkovou ochutnávkou z bořeňské nabídky byla Hornická cesta. Na ostrém konci lana byl Petr, mezištand vybudoval u bývalého svatého obrázku a proto jsem mohl plynule vylézt až na vrchol. Slanění opět za odměnu.
Nyní zbývalo pouze vyjít na vrchol Bořně a sestoupit dolů.... tak zase za rok...
