Pytel v zimním hřebeni Nízkých Tater
Už ze sedla Čertovica jdeme v mlze. S přibývající výškou a dále na hřebeni se přidává silný vítr, sněžení, a ještě více klesá viditelnost. Ke Štefáničce pak jdeme od tyče k tyči, viditelnost 0, je to na pytel.
Noc trávíme na Štefáničce, v naději, že zítra bude lépe, sušíme a odpočíváme. Ráno na chvíli vyleze sluníčko a pak se vše zahalí do husté mlhy. Na Ďumbier opět šlapeme v silném větru a najít vždy další tyč se stává stále větším a větším problémem. Na vrcholu žádné kochání, sundáváme pásy z lyží a co nejrychleji, jak to jen jde, sjíždíme do Krúpového sedla a dál do sedla Demänovského. Na Kamenné chatě pod Chopkom padá rozhodnutí – pytel. Ještě si vylezeme na hrbek Chopku, slíbíme si že příští rok … a už sjíždíme do Lúček v Demänovské dolině.
Více o situaci na hřebeni asi řekne krátké video z Ďumbieru od Petra: