Plombergstein
Po delší době se domlouváme s oddílem na lezení v Rakousku, konkrétně v oblasti Plombergsteinu. Těšíme se na to už dlouho a tak vyrážíme v pátek odpoledne z Orlických hor směr Rakousko. Kolem půl noci kempujeme na odpočívadle pod Plombergsteinem a usuzujeme, že na Bořeňské čekat nebudeme a jdeme spát, vždyť sejít se můžeme i ráno. Druhý den ráno se potkáváme s Ivanem a Petrem, prohodíme pár slov, načrtneme plán a vyrážíme.
Od sjednaného parkoviště to není na Plombergstein daleko a tak zanedlouho stojíme pod stěnou. My si vybíráme na začátek cestu jménem Taxus (4+), zatímco Ivan s Petrem se pouštějí do trasy Äskulap, taktéž za 4+. Spodní část po včerejších vydatných deštích máme nacucanou vodou, místy nám kape i na kebuli, ale jen co se dostáváme do oblasti osvětlenou sluncem, jsou skály krásně suché. Postupně se dostáváme do nejtěžšího úseku označeném 4+. Obtížnost nám ani nepřijde a naopak je to nejhezčí část celé trasy. V poslední třetině se potkáváme s klukama, kteří lezou cestu hned vedle a dolézáme společně na vrchol. Nahoře si vyměníme dojmy a hybaj dolů.
Jako druhou cestu volíme tentokrát Äskulap my, zatímco kluci se pouští do cesty Juniperus za 5-, na které byl malý překrok. Nástup na Äskulap volíme lehčí variantou. Leze se tu krásně, krásné kapsy pro užovky, po kterých se tato cesta jmenuje. V jedné z kapes nalézám i svléklou hadí kůži. Postupně se dostáváme k nejtěžší části. K plotně, která vypadá hladce a zdánlivě na ní žádné chyty nejsou. Když to vidím, moc se mi do toho nechce, ale musíme stále vzhůru. Po prvotních rozpacích jsou na ruce krásné kapsy, na nohy sice nic není, ale lezky na skále drží a tak i s trochou síly se dostávám o kus dál. Taktika je to skvělá a tak se postupně dostávám až na vrchol plotny, odkud pokračuje více méně chodecký terén až na vrchol, kde se opět scházíme s Ivanem a Petrem. Potom následuje už jen zasloužená koupel v nedalekém jezeře.
Druhý den se naše kroky rozdělují. Zatímco kluci se chystají pokračovat v lezení, cestu Taxus a Flipperl (5+), my vyrážíme pár kilometrů vedle na ferratu Drachenwand (C/D), která se řadí mezi nejkrásnější ferraty v Rakousku. Jedná se o celkem jednoduchou ferratu, která má však co nabídnout. Hnedka od začátku začínáte lézt po kolmé stěně, která se táhne až na samotný vrchol. Takže celkem vzdušné lezení a to my máme rádi. V poslední čtvrtině se taky nachází most a lavička připevněna ke skále. Během cesty nás celkem překvapilo velké vedro. Po zdolání ferraty zábava nekončí, ještě nás čeká cesta dolů, která nám přišla celkem náročná. Po cestě se nacházelo celkem dost žebříku, lan a strmé svahy, které byly uklouzané. V půlce sestupu jsme dorazili k vodopádu, kde jsme se občerstvili a nabrali sílu pokračovat v sestupu směr dolů.
K večeru se s klukama setkáváme v malém městečku Sankt Gilgen, kde si dáváme pivo, uděláme si krátkou prohlídku města a rozebíráme dnešní den.
Naše cesty se rozcházejí druhý den, kdy kluci vyrážejí domů a my pokračujeme směr Itálie Dolomity...