Červencová výprava na rakouský Traunstein 

Sešli jsme se za Gmundenem, v pátek večer, na parkovišti pod Traunsteinem. Orlickohorská sekce oddílu Kristýna s Tomášem a bořeňští Ivan a Ivan.

V sobotu ráno vyrážíme, sbaleno do stěny na pár délek. Pod nástupem cesty Gmundnerweg (3+UIAA), která spíše slouží jako nástup k tomu pěknějšímu v Traunsteinu, zjišťujeme s Ívou, že nemáme ani kapku vody. Kristýna s Tomášem neváhají a nabízejí nám jednu ze dvou petek vody, co mají s sebou. Díky.

Po přelezení 4 délek Gmundnerweg se rozdělujeme. Kristýna s Tomem jdou nahoru Südwestgratem 3+, já s Ívou volíme 8 délkovou Sanduhrenparadies za 5. 

První 3 délky jsou hvězdičkové, moc pěkné. Nabíráme výšku a všímám si, že Íva občas přestává dýchat. Je to jeho vícedélková premiéra v horách, ale tátu jistí bezpečně. Cesta je opravdovým rájem hodin a dělá čest svému jménu. Vynýtovano je pouze pár štandů, ostatní jištění je po smycích v parádních hodinách, vklíněnec jsem použil snad jenom jednou. Občas zahlédneme Kristýnu a Tomáše, jak bojují na hřebeni, jde jim to skvěle. 

Poslední dvě délky se táhnou jak smrad, dochází voda, trochu otročina. Fotr tahá, synátor jistí s báglem na zádech, žízeň, vedro, pot, únava. Zapisujeme se do stěnové knihy. Po dolezení cesty chvilku čekáme na Kristýnu a Tomáše. Taky mají žízeň. Následuje společná fotka, Tomáš odloví keš za T5 (nebo tak nějak to říkal), pár namáhavých, zpocených kroků po hřebeni a už jsme na sestupové cestě.

Je vedro, klopýtáme dolů. Voda definitivně došla, myslíme jen na ni, jsme na troud. Naše myšlenky se upírají k pramenu, který máme potkat cestou k autům. Třpytící se hladina Traunsee.

Cesta zpět je nekonečně dlouhá.

Vodu. Království za vodu!

Utrmáceni konečně dorážíme k prameni. Pijeme, co pijeme, chlastáme, smějeme se a utrpení smýváme v chladné vodě.

Parádní den!

Ivan Zajan